Diagramy aktivit jsou pro začátečníky poměrně náročné, jestliže chtějí modelovat správně, tedy podle pravidel UML. Každý uzel v takovém diagramu má různá pravidla pro příjem a přeposílání tokenů a také omezení na počet vstupních a výstupních hran. V první části se podíváme na počáteční, koncový a rozhodovací uzel.
První dvě pravidla jsou naštěstí vcelku logická. To první, nazvané no_incoming_edges, nařizuje počátečnímu uzlu, aby neměl příchozí hrany. Druhé, nazvané no_outgoing_edges, zase zakazuje koncovému uzlu mít hrany odchozí.
Třetí pravidlo již není na první pohled tak přímočaré. Jmenuje se incoming_outgoing_edges a říká, že rozhodovací uzel má jednu nebo dvě příchozí hrany a alespoň jednu odchozí. Proč tedy jednu nebo dvě příchozí?
S jednou příchozí se setkáváme v drtivém množství případů. Token po ní dorazí a pokračuje dál podle toho, která odchozí hrana splní podmínku na ní obsaženou.
Dvě odchozí hrany jsem v praxi ještě neviděl, ale zkouší se to během certifikační zkoušky OCUP 2 Intermediate a OCUP 2 Advanced. Zjednodušeně řečeno, po té druhé příchozí hraně putují objekty, jejichž vlastnosti se mohou použít při rozhodování, kterou odchozí hranou pokračovat.
Co na to Sparx EA?
Bohužel, i zde dochází k naprosté ignoranci těchto pravidel.
Douška
Celý seriál 30 pravidel UML byl revidován, upraven a knižně vydán. Pokud jej chcete mít k dispozici v papírové podobě, navštivte stránky nakladatelství Elebedial.
Buďte první kdo přidá komentář